Věříte na reinkarnaci?
Některé duchovní teorie říkají, že lidský život začíná ještě před fyzickým početím v meziprostoru, v místě, které je za hranicí tohoto pozemského světa a které se vyznačuje klidem a mírem. Děje se tak v rámci reinkarnace, opětovného vtělení se duše do fyzického, hrubohmotného těla. Sanskrt nazývá tento proces slovem „dharma“ a jedním z významů tohoto slova je i „životní plán“ nebo „životní úkol“. Ten má člověk poznat nebo splnit ve své nové inkarnaci v souladu s vesmírem. Věříte na další život?
Je smrt opravdový konec? Žijeme jen proto, abychom tady něco prožili a zemřeli bez nějakého většího smyslu? Když žijete úžasný krásný život, třeba si řeknete: „Proč ne?“ Když se ale v životě trápíte a tento život není úplně podle vašich představ, neřeknete si někdy: „K čemu je takový život?“
Věříte, že existuje život po smrti? Jste otevření tomu, že smrt neznamená konec vaší existence, ale že ji můžeme chápat jako otevření nových dveří v dalším životě?
Jste otevření tomu, že smrtí vaše existence nekončí? Věříte na reinkarnaci a tedy tomu, že duše se opět narodí v jiném těle? To znamená, že je to duše, která již tady na tomto světě byla, existovala a odešla. A rovněž to znamená, že ta duše si z předchozího života, nebo z předchozích životů, něco nese, nějaké poznání, nějaké zkušenosti, nějaké vědomí. A to vše, určitým způsobem, tuto duši ovlivňuje.
Říká se, že duše si vybírá, kde a komu se narodí. Z různých regresních terapií se ale ukazuje, že ne vždycky tomu tak je. Některá duše se chce opět narodit, těší se a je celá nedočkavá. Jiná duše přichází s váháním. Některá duše nechce opět přijít, ale je sem seslána. Také se říká, že z jaké úrovně duše odchází z tohoto světa při svém posledním životě, tak se také z této úrovně opět narodí. Jsou 4 úrovně:
Úroveň křivdy – z této úrovně se rodí zraněná, naštvaná duše, která při ukončení předchozího života zaujímala postoj: tohle mi vadí, tohle nechci, to je nespravedlivé. A když se sem opět narodí, tak je to duše s nastavením: všechno je špatně, všichni se mi chtějí pomstít, dejte mi všichni pokoj.
Úroveň viny – to je duše chudinka, která to tady při svém posledním životě moc nezvládla, něco pokazila a teď má pocit, že si nic dobrého nezaslouží. Při svém opětovném příchodu se ocitá v roli oběti, které každý ubližuje. Jsou to většinou lidé, kteří se omlouvají všem a za všechno, i když v podstatě nemají za co. Mnohdy svým chováním v ostatních lidech vyvolávají až podrážděnost, se kterou na ně reagují. To ji opět utvrzuje v tom, že je chudinka a že si nic dobrého nezaslouží.
Úroveň tužeb – to je duše, která tady ve svém posledním životě něco nezvládla, nedokončila nějaký úkol, anebo je na něco zafixovaná. Například když někdo nezvládl roli rodiče a touží po ní, tak přichází, aby si ji opět zahrál a tentokrát už dobře.
A jedna pozitivní úroveň:
Úroveň radosti – z této úrovně se rodí optimistická duše, která je už vyzrálá a dospělá, ale která je někdy až naivní a příliš idealistická. Tato duše se těší, chce se opět narodit a přichází většinou pomáhat. Mnohdy ale nečeká, že je to tady také o dost velké bolesti a je tím mnohdy překvapená. Hodně takových duší pak hledá únik v alkoholu nebo drogách.
Je zajímavé, že když klient v terapii popisuje meziprostor, kde čeká předtím, než se přijde opět na Zemi narodit, tak většinou uvádí, že se nachází někde v meziprostoru „nahoře“ nad Zemí a že se dívá dolů na Zemi. Většinou tam nahoře, před odchodem duše z tohoto prostoru a příchodem na Zemi, probíhá rozhovor s moudrou entitou, která jim může naznačit, o čem ten jejich život tady na Zemi bude.
Mám osobní zkušenost, když jsem si v regresní terapii procházela své početí i včetně pobytu v meziprostoru. Když jsem se ptala na svůj úkol, tak myslím, že žádný rozhovor neprobíhal, ale spíše mi byl správcem toho prostoru ukázán lísteček, na kterém bylo napsáno jedno slovo, co se mám v tomto životě naučit. A pak jsem šla sem. A jak jsem se blížila k Zemi, poznala jsem tátu a říkala jsem, že se chci narodit kvůli tátovi.