Jak prezentovat: 1. Jak na poutavý úvod a účinný závěr

Před časem jsem navštívila jednu konferenci, na které se vystřídala celá řada řečníků. Celá řada z nich byla výborná, nebo při nejmenším velmi dobrá. Mezi řečníky se však našli i ti, kteří působili dojmem, že jim řečnění před publikem ani trochu nedělá dobře. Při jejich sledování jsem si vybavila jednu studii, kterou jsem před časem četla. Týkala se veřejného průzkumu na téma strach. Pracovníci agentury se dotazovali respondentů, čeho se nejvíce bojí. Když posbíraná data zpracovali, byli výsledkem překvapeni. Všichni očekávali, že na prvním místě bude strach ze smrti. Ten byl však až druhý. Nejvíce respondentů uvedlo, že je nejvíce děsí představa stoupnout si před skupinu lidí a začít řečnit. A tak se strach z prezentování čehokoliv před dalšími lidmi umístil na prvním místě.

Nejsilněji se mi tento průzkum vybavil ve chvíli, kdy na pódium vstoupila jedna mladá žena. Byla velmi půvabná a velmi dobře oblečená. Přesto její výraz v tváři působil naprosto zoufale. Nešťastně se dívala kolem sebe a zdálo se, že každým okamžikem z pódia uteče. Neutekla. Po chvíli rozpaků začala stísněným hlasem tiše promlouvat k publiku. Z počátku ji nebylo příliš slyšet, i přes mikrofon mluvila velmi tiše a v sále to po krátké přestávce ještě hučelo.

Když se publikum uklidnilo, znovu se stísněným hlasem plným strachu a úzkosti představila. Během představení několikrát zdůraznila, že je po nemoci a její hlasivky jí selhávají. Současně se za to opakovaně omluvila a stále připomínala, že to bude mít dopad na její prezentaci, protože se ještě nemůže na svůj hlas spolehnout. Následně zdůraznila, že má obrovskou trému, protože tohle je její první vystoupení před tolika lidmi. Sálem to trochu zahučelo, ozvalo se i pár povzdechů v mém okolí. Zdálo se, že se posluchači na vystoupení už teď „těší“.

Pak krátce představila téma prezentace, kterou následně provázela tichým hlasem, svázaným strachem a úzkostí. V průběhu prezentace neustále pokašlávala, omlouvala se za svůj hlas, přeřeknutí i trému a připomínala, že je po nemoci. V rukou svírala kromě ovladače i papírový kapesníček, který nevědomky rozdrobila během svého vystoupení na zem. Po celou dobu se takřka nehnula z místa, jen hlavu otáčela směrem k prezentaci, když některé její části předčítala.

Přestože prezentace za jejími zády byla velmi zajímavá, zdálo se, že mladou dívku nikdo v sále příliš neposlouchá. Její hlas byl příliš slabý, stísněný a monotónní, aby mohl někoho zaujmout. Na poutavosti ubíralo i to, že pokaždé, když se alespoň někteří do její prezentace zaposlouchali, odvedla pozornost od tématu opakovaným omlouváním se za to, že jí selhává hlas, má trému a je po nemoci. Zajímavé bylo, že se po celou dobu své prezentaci ani jednou nenapila.

Bylo mi té dívky líto. Talent určitě měla, jen ji s největší pravděpodobností na toto vystoupení nikdo nepřipravil. Když domluvila, sklidila jen slabý potlesk. S největší pravděpodobností i proto, že jen málokdo dokázal udržet pozornost a vnímat, o čem vystoupení bylo.

Všemu se dá naučit. A tak i schopnosti prezentovat poutavě před druhými se můžeme snadno naučit. Navíc převážná část toho, co nám v úspěšné prezentaci brání, je v naší hlavě. Limitují nás naše obavy a a různá přesvědčení. A těch se díky mentální přípravě, vizualizaci či kotvení můžeme velmi rychle zbavit a naladit se na emoční úroveň bohatou na vnitřní zdroje a inspirace úspěšného sebeprosazení.

V následujících částech vás provedu těmi nejdůležitějšími kroky, které vedou k úspěšné prezentaci a sebeprosazení. Mentální přípravu a vše, co s ní souvisí, si záměrně ponechám až nakonec. Věřím, že po té, co už budete znát předchozí kroky, bude se vám s ní mnohem lépe pracovat. A současně ji budete provádět s plným vědomím, proč to vlastně děláte.

Jak upoutat pozornost

Často se setkávám s tím, že řečníci nebo prezentující, chcete-li, nevědomky poutají více pozornosti k sobě, než k tématu, kvůli kterému na ně lidé přišli. Myslete na to, že na sebe poutáte pozornost od chvíle, kdy před publikum vstoupíte. Následně je ale důležité směřovat pozornost posluchačů na téma, o kterém mluvíte.

Dívka z našeho příběhu byla klasickou ukázkou toho, jak odvést pozornost od tématu a upoutat v tom špatném slova smyslu pozornost na sebe. Ze strachu či trémy velice často mluvíme o tom, čeho se sami bojíme, či z čeho máme výčitky svědomí. Aniž by nás o to někdo žádal. A tak upoutáme pozornost spíše k našim nedostatkům a neduhům, namísto našich předností.

Před časem jsem se setkala s mužem, který prezentoval téma, kterému se již léta nevěnoval. Tolik se obával toho, že na to lidé přijdou, že přehnaně v průběhu prezentace neustále zdůrazňoval, že má v tomto oboru 18letou praxi a s tématem bohaté zkušenosti. Říkal to takřka za každou druhou větou, čímž rozbíjel koncentraci posluchačů. Navíc v nich příliš častým zdůrazňováním své praxe a zkušeností vyvolal pocit, že zde není něco v pořádku.

Uveďme si několik zásad pro poutání pozornosti:

1. Lidé si přišli vyslechnout dané téma. Informace o tom, jaké potíže vás potkali, či čeho se bojíte, je nezajímají.
2. Přehnané připomínání vašich zkušeností a praxe budí pocit nedůvěry a narušuje koncentraci. Odvádí posluchače od tématu.
3. Handicap, který vás v prezentaci limituje. Pokud opravdu máte nějaký dočasný handicap, např. hlasový, a máte potřebu to posluchačům sdělit, pak to udělejte pouze jednou a pozitivním způsobem. Například takto: „ I přes mou dočasnou hlasovou indispozici pevně věřím, že si společně dnešní téma užijeme. Udělám maximum pro to, aby čas strávený se mnou se pro vás stal příjemným a přínosným.“
4. Vaše první vystoupení. Nikdy druhým neříkejte, že je to vaše první prezentace a ještě navíc s dodatkem, že máte obrovskou trému a že se bojíte. Sdělujete-li to druhým v domnění, že pro vás budou mít více pochopení a soucitu, pak se mýlíte a budete jejich reakcí zklamáni. Zvlášť lidé, kteří nikdy nemuseli stát před publikem a řečnit, pro vás pochopení mít nebudou. Navíc v nich tímto sdělením můžete vyvolat obavy z toho, zda má smysl vaše vystoupení poslouchat, či nelibost, že peníze, které za akci zaplatili, přijdou vniveč.
5. Představení sama sebe. Představte se stručně. Sdělte jen to, co je pro posluchače důležité, resp. to, co souvisí s prezentovaným tématem. A to tak, aby lidé měli zase o důvod více se na vaši prezentaci těšit. Můžete lidem např. sdělit, proč jste si dané téma vybrali, v čem spatřujete jeho přínos a co je to nejdůležitější, kvůli čemu se o něj chcete podělit s ostatními. Pokud jste získávali nějaký materiál či podklady pro přípravu prezentace, pak v případě, že je to pro zaujetí prezentací přínosné, sdělte ostatním, z jakých podkladů jste čerpali a proč. Nikdy lidem ani v úvodu ani v průběhu prezentace nesdělujte, jak namáhavá příprava byla, kolik vás to stálo času a úsilí, či na jaké potíže jste v průběhu přípravy narazili. Opět jsou to informace, které jsou pro lidi nezajímavé, vyvolává to v nich nepříjemné pocity a s těmi pak mohou snadno odejít, což na slávě vám ani vaší prezentaci nepřidá.
6. Představení prezentace – navazuje na představení sebe sama. Představení prezentace souvisí s efektivním úvodem, o kterém si řekneme za chvíli. Téma prezentace sdělujte posluchačům vždy z pohledu přínosu pro ně. Představte si, že sedíte v publiku a chcete vědět, na co se můžete následujících XY minut těšit. Přesně to od vás chtějí slyšet lidé, ke kterým právě promlouváte.

Jak vytvořit poutavý úvod

Existuje jednoduché pravidlo, které vám zvýší šanci na to, že se budou na vaši prezentaci lidé těšit a že si budou z prezentace více pamatovat. Je to jedna z tzv. technik tří T. Písmeno T zde vychází z anglických názvů, v češtině toto pravidlo můžeme nazvat „technika tří Ř“. Aneb:

• Řekni, co chceš říci (úvod).
• Řekni to (prezentace).
• Řekni, co jsi řekl (shrnutí, závěr).

Statisticky je ověřené, že si lidé nejvíce zapamatují ze začátku a z konce prezentace. Proto je toto pravidlo tak důležité.

Pro poutavý úvod lze využít v prezentaci např. nějakou fotografii nebo obrázek, kterým dané téma uvedete. Obrázky naše mysl velice dobře uchovává a na základě principů fungování naší mysli se pak lidem snadno vybaví téma, které na vaší přednášce slyšeli, kdykoliv obrázek, nebo dokonce jen jemu podobný, někde uvidí.

Vhodné jsou pro poutavý úvod i citáty, krátké příběhy, kterými téma uvedete, či otázky. V případě otázek pak zvažte, k jak velké skupině mluvíte, a volte otázky podle toho. Otázky, na které očekáváte od účastníků odpověď, na kterou pak navážete, nebo otázky řečnické, na které si odpovíte sami a svou odpovědí téma uvedete. Dále pak lze využít sérii řečnických otázek, po které následuje sdělení, že všechny odpovědi se dozví v průběhu prezentace. Tím vzbudíte jejich zvědavost a zvýšíte zájem.

Jak vytvořit poutavý závěr

I přesto, že ještě nejsme zdaleka u konce, řekněme si něco k pravidlům pro poutavý závěr. Jak již bylo zmíněno v předchozí části, lidé si pamatují nejvíce z úvodu a závěru našeho vystoupení. Proto jsou tyto části tak důležité.

Stejně jako v úvodu i v závěru jsou velmi účinné obrázky a fotografie či citáty. Zde je důležité vybrat takové, jež souvisí se shrnutím, které se jim chystáte sdělit. Tak, aby se jim opět spojilo řečené s obrázkem, který vidí. Lépe si to pak v budoucnu vybaví. Součástí poutavého závěru jsou i inspirace a výzva k dalšímu kroku, který mohou udělat v souvislosti s tím, co slyšeli.

Pokud se loučíte přáním hodně úspěchů, pak do přání rovněž zahrňte to důležité, co slyšeli a viděli. Snadno si pak spojí svůj osobní úspěch s tím, co jste říkali, čímž v nich vyvoláte velmi pozitivní emoce a přesvědčení, že pro ně byla vaše prezentace velmi užitečná.

S využitím tzv. emočních slov, jako je „líbit se, mít rád, věřím, těším se atd.“, pak podpoříte jejich touhu zapamatovat si a odnést do života z vaší prezentace co nejvíce.

 

Odměnit autora

Tvoř svou budoucnost