
Jak poznat, že jste našli tu pravou spřízněnou duši?
Spřízněná duše, důvěrný přítel, nejbližší přítel, vaše druhé já, vaše „dvojče“ – je velmi cenné někoho takového ve svém životě mít. Máte někoho takového? Jak si to lépe uvědomit? Jak to poznat?
Stalo se vám, že jste někoho potkali poprvé v životě, ale měli jste pocit, že se vlastně znáte? Měli jste pocit jakéhosi hlubšího souznění či porozumění? Někde uvnitř jste cítili, že „to je přesně ono“? Cítili jste, že tento člověk pro vás je a bude důležitý? Jak je to možné?
Jsou na to různá vysvětlení. Takové dvě „spřízněné duše“ jakýmsi způsobem společně pracují na tom, aby v sobě navzájem probouzely určité stránky své osobnosti, které byly až do té doby nečinné, jakoby ve stavu „spánku“. Takoví lidé se společně posouvají dále a výše. A jeden člověk může pochopitelně mít i více „spřízněných duší“, mezi nimiž mohou být přátelé, sourozenci, spolupracovníci i životní partner. Důvěrná přátelství a důvěrné vztahy evidentně existují. A mít ve svém životě „spřízněnou duši“ je něco velmi cenného.
Jak tedy poznat, že jsme potkali „spřízněnou duši“?
Pokud je mezi vašimi dvěma osobnostmi nějaké hlubší spojení, prostě si to nějak uvědomíte. Již při prvním setkání budete mít jasné vědomí toho, že se vlastně znáte už velmi dlouho, od nepaměti. Budete pociťovat jakýsi vnitřní klid, budete ve vašem vztahu vítat otevřenost.
Známky, že jste našli „spřízněnou duši“
- Máte okamžitý, mocný, silný pocit, že už se odněkud znáte.
- Navzájem mezi sebou pociťujete jakési „propojení“.
- Máte „elektrizující pocity“; slovy ani nedokážete vyjádřit to, co prožíváte.
- Vztah jste navázali prakticky okamžitě, jako byste pokračovali v nějakém předchozím rozhovoru.
- Čas a prostor pozbývají na významu, když jste spolu.
- Váš vzájemný vztah je naprosto otevřený, nemusíte se obávat jakéhokoli posuzování.
- Nejste na sobě nijak závislí, abyste si každý z vás uvědomovali svou vlastní hodnotu.
- Vnímáte se vzájemně nejen tělesně, ale i duchovně.
- Ve vašem vzájemném vztahu nejsou restrikce, omezení: nemáte potřebu se vzájemně nijak omezovat ani ovládat.
- Oba si zcela jasně uvědomujete, že vaše setkání má nějaký důvod, že jste k sobě byli přivedeni s určitým záměrem.
- Ve vašem vzájemném vztahu pociťujete hloubku, záměr, smysl.
- Stáváte se jedním, a přesto neztrácíte svou individualitu.
- V tom druhém se jakoby „vidíte“.
Takový niterný vztah je určitě skvělý, ale přesto není bez bolesti. Tito lidé přicházejí do našeho života, aby nám pomáhali dále růst, a proto před nás často kladou výrazně větší výzvy než kdokoli jiný. Nebude to tedy vždy procházka růžovou zahradou, jen samá radost a samé úsměvy. Jen si představte, co je třeba pro růst svalů dělat v posilovně. Anebo si vybavte, jakou bolest zažívají děti, když jim rostou první zuby. Ano, skutečný růst většinou doprovází bolest nebo námaha.
Lidé si někdy myslí, že spřízněná duše vám dokonale sedne, a každý si to přeje. Ale důvěrný přítel je i vaším zrcadlem, je to člověk, který vám ukáže, co vás brzdí, člověk, který vás vede dále, abyste se mohli měnit.
Kniha knih k tomu říká:
„Jako se železo ostří železem, tak člověk ostří tvář svého bližního.“
Mít důvěrného přítele, skutečně „spřízněnou duši“ je velká věc. Pokud někoho takového ve svém životě máte, neberte to jako samozřejmost, ale važte si toho. Je to opravdu velká věc!