Glykemie a inzulin

Glykemie

Pro náš život je potřeba, aby se do buněk dostala glukóza, která je zdrojem energie. Lékaři používají pro glukózu v krvi termín krevní cukr a její množství v jednom litru krve se nazývá glykemie a vyjadřuje se v milimolech na 1 litr. Glykemie je jedním z ukazatelů, který se pravidelně zjišťuje při základním vyšetření krve a který se sleduje zejména u diabetiků.

Normální hodnoty u zdravých lidí jsou 3,8 – 5,6 mmol/l nalačno. Zdravý organizmus udržuje hladinu glukózy v krvi ve velmi úzkých mezích.

• Zvýšení hladiny glukózy v krvi člověk na sobě ihned nepozná, nic ho nebolí. Dlouhodobě zvýšená glykemie však má závažné důsledky na zdraví.
• Snížení glykemie člověk vnímá jako nepříjemné pocity až nevolnost, při výrazném snížení pak až mdlobu.

Opakované stavy hypoglykemie také mají závažné zdravotní následky.

Inzulin

Po konzumaci potravin obsahujících sacharidy se zvýší hladina cukru v krvi - tzv. glykemie. Zvýšení hladiny cukru v krvi závisí zejména na rychlosti, s jakou pronikají molekuly glukózy ze střeva do krve. Pokud se zvýší glykemie, slinivka břišní vysílá hormon inzulin, aby skoncoval se sladkým nepřítelem.

V buňkách jsou receptory pro inzulin, který působí jako klíč k zámku odemykající vstup glukózy do buňky, a tím sníží hladinu cukru v krvi.Citlivost receptorů v buňce na inzulin je podmíněna též dostatkem chromu. Při správné funkci všech spolupracovníků si tělo uhlídá, aby hladina cukru v krvi byla více méně stálá.

Pokud se glukóza vstřebává do krve pomalu, uvolňuje se i malé množství inzulinu a vše je v pořádku. Jestliže se do krve dostane velké množství glukózy najednou, slinivka vyloučí nadměrné množství inzulinu.

Pokud se díky nadměrné konzumaci nevhodných sacharidů uvolňuje velké množství glukózy do krve často, receptory pro inzulin v buňkách začnou být vůči inzulinu odolné – rezistentní. V krvi zůstane nadměrné množství glukózy vstřebané z jídla, což je pro organizmus nevýhodné.

Slinivka břišní vylučuje sice inzulin, ale z důvodů, které ještě nejsou zcela objasněny buňky na inzulin nereagují. Slinivka se snaží tedy problém překonat výrobou dalšího a dalšího inzulinu, ale marně. Porucha zpracování cukrů a zvýšené množství inzulinu úzce souvisí s dalšími problémy, jako je zvýšený krevní tlak, porucha krevních tuků a častější srdečně-cévní onemocnění.

U některých lidí se v důsledku vylučování inzulinu naopak glykemie sníží více, než je optimální – dochází k tzv, hypoglykemii, tj. velmi nízké hladině cukru v krvi.

Mozek potřebuje též pro svoji aktivitu pravidelné dodávání glukózy, aby nedošlo k deficitu – to kontroluje právě hladina cukru v krvi. Pokles hladiny cukru v krvi je provázen řadou nepříjemných pocitů, které nás vedou k doplnění cukru v krvi konzumací sladkého.

Pokud hladinu cukru v krvi nezvýšíte, pocítíte vlčí hlad (hlavně na sladké), žaludek se svírá, nohy podlamují, mozek přestává sloužit, nemůžete se soustředit, jste nervózní, je vám nevolno od žaludku, někdy vás začne bolet i hlava. Všechny myšlenky se točí kolem jediného – „dejte sem něco k jídlu!“ – protože vzniklé nepříjemné pocity lze potlačit další konzumací většinou sladkého jídla.

Když se najíme, což nám přinese velké blaho, protože všechny nepříjemné pocity vymizí, hladina cukru v krvi opět stoupne. Na to slinivka břišní zareaguje vyplavením hormonu inzulínu, který začne zase vypuzovat přebytečný cukr z krve, hladina cukru v krvi zase klesá, takže dostáváme hlad, najíme se… a glykemická houpačka se pěkně rozhoupává.

Celý proces se tedy stále opakuje, což vede ke zvýšené konzumaci potravy, především pak potravy bohaté na sacharidy. Mozek se cítí ohrožen a reaguje velkým hladem po sladkém. A tomu ustupujeme, protože cukr je silnější než naše vůle.

Kdo začíná nový den něčím sladkým, nejde bez sladkosti do postele. Tukové buňky se radují protože doprovodné nadměrné vylučování inzulínu podporuje tvorbu tukových zásob.