Bojím se mluvit před lidmi
Ředitel firmy mě požádal, ať veřejně promluvím na semináři pro nové prodejce. Chtěl, abych je namotivoval. Délka mé řeči? Asi hodina.
Tak to byl pro mne šok. Mám tiky, funím, chrochtám. A já mám druhým říkat, jak se mají chovat? Mým životním problémem jsou mé tiky. Já je celý život skrýval. A nyní mám jít na pódium? Vždyť ve stresech se to ještě zhoršuje. Víte, jak se budu svíjet na pódiu? Navíc, jak mám mluvit do mikrofonu, a nefunět do něj? Vždyť já chrochtám i do telefonu.
Mám obavy mluvit před lidmi
Mám obavy mluvit před lidmi, i když s nimi mluvím sám z očí do očí. Celý život sleduji, jak mne lidé potají pozorují, když zjistí, že mám tiky. Na ten seminář mělo přijít přes 100 lidí. To je více než 200 očí, před kterými se zesměšním. Bylo mi 25 let a sebevědomí nikde. Holky mě nechtěly. Mluvím se silným ostravským přízvukem, obrovské dluhy, tiky…
A přesto to jde. Víte, co to bylo za utrpení, než jsem se poprvé postavil před lidi?
Já jsem nebyl schopný mluvit s vlastní matkou bez toho, že bych se křivil… Ale po asi pětihodinovém tréninku s maďarským spolumajitelem firmy a tlumočníkem jsem druhý den na základním semináři firmy opravdu vystoupil. Bylo to v Polském domě v Ostravě, jako předposlední řečník dne.
Předtím jsem v zákulisí dělal dřepy, abych se uklidnil. Pět minut před svým nástupem jsem dostal průjem. Připravenou vodu, aby mi nevyschlo v krku, mi vypil můj předřečník. A selhal mikrofon.
Největší šok však měl teprve přijít. Proč?
Protože ten mikrofon jsem vůbec nepotřeboval. Prostě jsem všechny ty lidi v sále přeřval. Hlas mi neselhal. Nikdo v publiku nevyrušoval. Nikdo se s nikým nebavil. Po celou dobu nikdo neodešel. Všichni mě poslouchali. O vodu jsem si drze řekl v průběhu svého proslovu. Donesli jich hned několik. Každému mému vtipu se zasmáli. Na mé dotazy se hned hlásili a odpovídali tak, jak jsem očekával. A několikrát mě přerušili – potleskem.
Když jsem na konci přednášky mluvil o sobě a svých tikách, viděl jsem u několika lidí slzy. A když jsem skončil, cítil jsem se jako pánbůh.
Z knihy Ivo Toman Úspěšná sebemanipulace, tajemství vnitřní mluvy, Praha, 2008.