Stíny v nás

Co je stín asi každý ví. Když stojíte na slunci, vaše tělo vrhá stín. Můžete také hrát stínové divadlo. Stíny mohou být strašidelné, deformované, obrovské a také je míváme za zády a pak na ně není vidět. Stínem, který mám já na mysli lze označit potlačené emoce. Jsou to myšlenky, pocity, vlastnosti, které u sebe nechceme vidět. Stydíme se. Skrýváme je. Působí nám pocity provinění, nedostatečnosti, studu, ponížení. Proto se je snažíme zatlačit mimo své vědomí  tváříme se, že nás se tyto hrůzy netýkají. My rozhodně nežárlíme, nezávidíme, nepomlouváme, nemůže se stát, že bychom trpěli nepřijetím sama sebe. Nejsme pod kuratelou morality ani perfekcionismu či nekonečné sebekontroly.

Řekněme, že v takovéto situaci máme tendenci se chovat jako pštros. Strčím hlavu do písku. Nevidím strašidlo, takže strašidlo neexistuje. A že jsme v tomto konání mistři, dokážeme z potlačeného stínu vytvořit démona. Démon je zcela zvláštní bytost, která nám přináší jakýsi krátkodobý pozitivní efekt, malinko nám v něčem pomáhá. Jenže z dlouhodobého hlediska  na nás působí naprosto destruktivně. Další velice nápadnou vlastností démona je, že ho vidí všichni okolo, ale majitel ho nevidí a velmi razantně jeho existenci popírá.

Chápu, že teorie může být těžko pochopitelná nebo si nedokážete představit konkrétní situaci a jak na nás démon může působit. Pojďme si na něj posvítit. Jedním z mých velkých démonů byl strach z bezmoci. Strach, že zůstanu odkázána na cizí pomoc. Mojí nejvyšší hodnotou je svoboda. Proto představa, že mě bude někdo krmit a přebalovat je pro mě opravdu drastická. Je to otázka života a smrti. Vzhledem k nemoci, kterou jsem si vytvořila, byla svého času takhle varianta dost reálná a před necelými třemi lety jsem se jí dívala hodně zblízka do tváře. Jenže jedním z kroků k uzdravení, bylo přijmout i tuto možnost. Prostě se s mířit s tím, že se to může stát a přestat se bát, přestat bojovat a bránit se. Prostě přijmout fakt, že se to může stát. Bylo to pro mě velmi bolestné a stálo to hodně slz a debat s démonem, proč tu je, a co mi má ukázat jako poslání. Ale ve chvíli, kdy jsem démona dokázala přijmout, tzn. smířila se s faktem, že mohu být nemohoucí a odkázaná na cizí péči, přišlo poznání, že moje duše je nesmrtelná. Nikdo ji nemůže spoutat, zotročit, ponížit. Tělo mohou bičovat, trýznit nebo nad ním ztratím vládu, ale duše je nesmrtelná. Proto mohl Ježíš bez hlesnutí zemřít na kříži, protože jeho duši nikdo a nic nemůže spoutat.

Tohle bylo trochu vážné, ale démon umí být i humorný. Jedním z nejhorších je démon sebekontroly. Dokáže člověka natolik spoutat až ho zbaví veškeré spontánnosti, přirozenosti a mnohdy i schopnosti rozhodování. Řešily jsme toto téma se slečnou Janou. Tehdy se její démon sebekontroly smrsknul natolik, že byl schopná se svěřit s lehce intimním problémem. Ono to vypadá na první pohled jako hloupost, ale dovedeno démonem ad absurdum, to může ohrozit i zdraví. Jana  nedokázala vykonat potřebu na toaletě, kde byli v doslechu další lidé. A nedokázala si lidově řečeno ani prdnout. Jasně je to považováno za trapné a nežádoucí ve společnosti, ale ta malá místnost je k tomu určená. Přesto se Jana dost často dostala do stavu, kdy si nedovolila plyny vypustit a zadržela je tak silně, že doma následovaly těžké koliky a bolesti břicha ještě po mnoho hodin. V tomto případě přijmout fakt, že jeden prd je lepší než deset doktorů, bylo hodně osvobozující. Medicína v tomto případě byla rychlá a vtipná. Jana se posadila na onu místnost, která měla skleněné dveře. Sice z matného skla, ale postavu bylo vidět a hlavně bylo vše slyšet. S pár kamarády jsme vzali kytaru a zahráli jsme Janě serenádu k rannímu čurání. Démon byl poražen na hlavu a Janino zdraví zachráněno. 

Ještě zmíním jeden neuvěřitelný projev démona sebekontroly. Slečna Petra měla tentýž problém s vyprazdňováním v přítomnosti jiných osob. Jenže v tomto případě byla volba buď vyhnat všechny přítomné z bytu nebo jít čurat do přírody. A démon řádil dál zcela bez omezení, takže Petra nemohla jít s ostatními lézt na stěnu, protože by ji všichni slyšeli dýchat. Nemohla chodit nakupovat do obchodu, kde ji lidé znají, protože by viděli, co nakupuje. Tady bohužel ještě nebyla slečna zralá k přijetí svého démona, tak pod jeho nadvládou trpí dál.

Na těchto příkladech snadno pochopíte důvod, proč je důležité vidět své stíny a dokázat je přijmout do života. Přijmout své tělo i svoji osobnost tak jak ji Bůh stvořil. Kdo z nás má právo kritizovat jeho dílo? A že jsme nedokonalí? To je jen náš styl posuzování. Kdo určuje, co je krásné a co je ošklivé? Kdo určuje, co je správné a co je špatné? Již mnoho let je v mém životě důležité jedno pravidlo: JEN KDOŽ JSI BEZ VINY, HOĎ KAMENEM.

Přeji vám, co nejvíce nalezených a integrovaných démonů a hlavně mějte se rádi, protože když jste dokonalí v očích Boha, jste dokonalí vždy a všude a pro všechny.