5.5. - Historie v kostce

Dnes má svátek Klaudie.

Ženské křestní jméno Klaudie (také Klaudia a Claudia) má latinský původ. Vzniklo jako ženská varianta mužského jména Klaudius. Významově se vykládá jako „z rodu Claudiů“, „náležející k římskému rodu Claudiů“. Jméno samotné přitom pochází ze slova „claudus“ s významem „kulhavý či chromý“. v ČR toto jméno nosí cca 527 lidí.

Mezinárodní den porodních asistentek je oslavou této specializované profese, která je přítomna našeho vstupu na svět. Na tento významný den navazuje svátek, určený na datum 12. května, který je dnem všech zdravotních sester, bez ohledu na jejich profesní zaměření. Svátek se slaví po celém světě. Význam obou těchto dnů je v tom, že mají ukázat důležitost zdravotnického personálu.

Den Evropy je jedním ze symbolů Evropy a Evropské unie. Je připomínkou 9. května 1950, kdy francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman představil myšlenku mírové spolupráce v Evropě. Proto bývá někdy také nazýván Schumanův den. Někdy bývá jako Den Evropy slaven také 5. květen, výročí vzniku Rady Evropy (1949).

Květnové povstání českého lidu bylo ozbrojené povstání českého lidu proti německým okupantům během druhé světové války na území Česka, které proběhlo začátkem května 1945. Účastnilo se ho aktivně asi 130 000 osob plus 14 000 (část z nich však byla ruské, ukrajinské a běloruské národnosti) partyzánů. Dalších 100 000 lidí pomáhalo v Praze stavět barikády.

Dne 5. května vypuklo povstání v hlavním městě Praze. Česká národní rada vydala prohlášení o konci Protektorátu a o převzetí vládní a výkonné moci. I zde probíhaly nejdříve demonstrace, které však brzy přešly do otevřeného odporu. Povstalci v Praze i na celém území Čech a Moravy se zmocňovali zbraní, obsazovali pošty, železnice a důležité silniční křižovatky. K odbojovým a partyzánským skupinám se přidávaly tisíce povstalců z řad českého obyvatelstva, bývalí vojáci, četnictvo, i osvobození sovětští zajatci pracující na otrockých pracích na území Protektorátu. Okupantům bylo bráněno, aby uskutečnili odvoz strojů, zařízení a dopravních prostředků do Německa, aby nedocházelo k ničení továren atd. (plán ARLZ – taktika spálené země). Povstalci znemožňovali plynulé zásobování fronty i organizovaný ústup wehrmachtu.

Povstání, které vypuklo ve 37 městech a 240 obcích, dostalo na některých místech tvrdý protiúder – německá vojska začala obsazovat důležité komunikace, ulice, křižovatky, nádraží a pošty, byl vyhlašován výjimečný stav, okupanti zajímali a vraždili rukojmí, aby zastrašili české obyvatelstvo. Jejich cílem bylo nepřipustit, aby bylo vytvořeno souvislé povstalecké území. Přesto se povstalcům podařilo na sebe vázat značnou sílu německých vojsk, které nemohlo být použito na potlačení povstání v Praze. Venkov dodával Praze nejen potraviny, ale i zdravotnický materiál a lehké zbraně. Byly zbudovávány zátarasy, vyhazovány mosty, aby byla wehrmachtu a jednotkám Waffen SS co nejvíce ztížena doprava.

Odpor obyvatelstva pokračoval i na venkově, kde se neustále rozšiřoval. Na řadě míst došlo k otevřenému boji, jinde pouze k sabotážním akcím. Němci se stále ve větší míře uchylovali k vraždám a masakrům českých obyvatel, které brali jako rukojmí nebo které popravovali pro výstrahu, a to nejen v Praze, ale prakticky na celém okupovaném území Čech a Moravy.

Dne 8. května 1945 zahájil ústup štáb polního maršála Ferdinanda Schörnera, který byl u Hořic přepaden povstalci a částečně rozprášen. O den později byl tento štáb rozbit u Žatce tankovými vojsky Rudé armády. 8. května odpoledne v 16.00 hodin byl mezi německým velením a Českou národní radou podepsán protokol, který umožňoval Němcům průchod Prahou s tím, že dojde k zastavení bojů.

Boje však trvaly i po podpisu bezpodmínečné kapitulace Německem 8. května 1945, kdy se německé jednotky snažily vzdát se americké armádě, protože ze sovětského zajetí panovaly značné obavy. Ještě ve dnech 9.-11. května docházelo k dílčím bojům i vraždám českého civilního obyvatelstva. Např. v obci Lejčkov na Táborsku střílely 9. května německé jednotky do lidí, kteří přišli k silnici pozorovat ústup německé armády, ke střílení neozbrojených civilistů docházelo i na dalších místech. Poslední výstřely padly 11. května 1945 u Milína u Příbrami, kde jednotky SS vylákaly bílým praporem partyzánské parlamentáře a postříleli je. Poté došlo k boji, při kterém v otevřeném střetnutí s Němci padlo 60 českých partyzánů.

Celkem si české povstání vyžádalo v Praze 3700 lidských životů, na českém a moravském venkově zahynulo přibližně dalších 8 tisíc občanů, přičemž v počtu obětí jsou zahrnuti jak lidé, kteří bojovali proti okupantům, tak i nacisty povražděné civilní osoby. České květnové povstání výrazným způsobem ohrozilo záměry německého vedení na vybudování "pevnosti," která měla být hájena až do roztržky mezi západními mocnostmi a SSSR. Zabránilo se tak rozsáhlému a ničivému vojenskému střetnutí na českém území a pravděpodobně došlo i ke zkrácení války.

Zdroj: Wikipedie