4.3. - Historie v kostce

Dnes má svátek Stela.

Ženské křestní jméno Stela (také Stella) pochází z latiny. Jeho původ je spojován s latinským jménem Stella, které v překladu znamená „hvězda”. Stejný je i význam jmen Stela a Stella. Jméno souvisí také s řeckým „aster” („hvězda”). V ČR nosí jméno Stela cca 81 lidí.

• V roce 1678 se narodil Antonio Vivaldi.

Antonio Lucio Vivaldi, přezdíván jako il Prete Rosso díky zrzavé barvě svých vlasů (pod parukou nejsou vidět), byl italský kněz, barokní hudební skladatel a houslový virtuos. Jeho nejznámějším dílem je soubor čtyř houslových koncertů nazvaný Čtvero ročních dob, který patří k nejznámějším a nejhranějším skladbám ze své doby.

Většina Vivaldiho děl byla znovuobjevena až v první polovině 20. století v Turíně a v Janově a byla publikována v průběhu druhé poloviny století. Vivaldiho hudba je formálně pevně zakotvena v barokní tradici, ale velmi vynalézavá v harmonických kontrastech, strhujících rytmech a neopakovatelné melodice. Vivaldi se nesnažil jen vyhovět akademickým požadavkům doby a skládat pro hrstku intelektuálů, ale svou hudbu komponoval cílevědomě tak, aby byla blízká nejširším vrstvám posluchačů. Z jeho hudby čiší potěšení z komponování a radost ze života, která se přenáší na posluchače. V tom tkví i dnešní popularita Vivaldiho skladeb.

Vivaldi je považován za jednoho z tvůrců, kteří stáli u přerodu barokní hudby v klasický styl. Velmi hluboce byl Vivaldiho koncerty a áriemi ovlivněn Johann Sebastian Bach. Zřetelné stopy nacházíme v Janových pašijích, Matoušových pašijích a četných kantátách. Bach upravil řadu Vivaldiho houslových koncertů pro cembalo a orchestr včetně nejznámějšího Koncertu pro čtyři housle a violoncello. V této souvislosti je nutno poznamenat, že v tehdejší době se autorství nebralo tak vážně jako dnes. Dílo se prakticky ihned po prvním provedení stávalo veřejným majetkem a bývalo hráno v nejroztodivnějších nástrojových obsazeních (jak kdo měl co k dispozici) bez ohledu na původní záměr autora.

Na renesanci Vivaldiho díla má významnou zásluhu proslulý houslista Fritz Kreisler, který na počátku 20. století slavil úspěchy s Vivaldiho houslovým koncertem. Ironií osudu je, že právě tento koncert nebyl ve skutečnosti Vivaldiho dílem, ale šlo o dobový plagiát. Nicméně jeho provedení probudilo zájem o další Vivaldiho díla. Vynikající práci na tomto poli odvedl francouzský hudební vědec Marc Pincherle, který započal se systematickým zpracování Vivaldiho pozůstalosti. Alfredo Casella v roce 1939 zorganizoval historický Vivaldiho týden, na kterém zazněla reprezentativní přehlídka objevených skladeb. V roce 1947 pak byl v Benátkách založen Vivaldiho ústav (Istituto Italiano Antonio Vivaldi), jehož uměleckým ředitelem se stal skladatel Gian Francesco Malipiero a hlavním úkolem objevování, publikování a provádění Vivaldiho děl.

Vlna zájmu o skladatele postihla i kinematografii. V roce 2005 byl do kin uveden italsko-francouzský film Vivaldi – princ benátský režiséra Jeana-Louise Guillerma se Stefanem Dionisi v titulní roli.

Poslední vydání souhrnného katalogu děl Antonia Vivaldiho z roku 1986 obsahuje 790 položek, u nichž je autorství doloženo a dalších 63, kde je prozatím pochybné. Lze očekávat, že průzkum hudebních archivů dosud neskončil a že se dočkáme toho, že i číslo 790 bude vysoce překročeno.

Zdroj: Wikipedie