Tak si to pořádně užij!
Včera jsem přála své známé k narozeninám a na konec jsem připsala : „Hezky si to užij!“ Všichni občas podobná slova slýcháme, sami je píšeme svým přátelům a známým a svá přání myslíme upřímně. Ale co si vlastně vzájemně přejeme? Co to znamená užít si něco, užít si den?
Co si mám užít a jak? Co si pod tím představujete vy? Přemýšleli jste o tom někdy? A jak to souvisí se zdravím? Možná se budete divit, ale souvisí, a to dost podstatně.
Každý to má jinak a jinak si „užívá“. Záleží to především na jeho životních hodnotách a životním stylu.
Pomoz si sám a bude ti pomoženo
Nedávno mi kamarádka vyprávěla, že její známá v určitém věku prostě rezignovala na život. Ačkoli je stále mnoho věcí schopna dělat sama a je, s určitým omezením, pohyblivá. Prostě se rozhodla, že už bude jen ležet v posteli a nějak přežívat. Ať se starají jiní.
A pak je tu jedna z mých současných klientek. Je to žena, pro kterou se před mnoha lety její pracovní cesta do zahraničí změnila v noční můru. Únos, následně dlouhé putování v zajetí, minimální příděly jídla a vody a neskutečné strádání. To vše jí navždy změnilo život a podlomilo zdraví. Přesto se tato žena nevzdala, nezabalila to a svůj život žije. Ačkoli chodí o holích, chodí na procházky se psem, pracuje na zahradě a stará se o domácnost. Pečuje o sebe i svou rodinu a v rámci svých možností si život užívá.
Tyto dvě ženy jsou přibližně ve stejném věku. Každá z nich si v určité fázi života zvolila svůj styl. Která z nich je na tom lépe? A která naopak svůj život hodila pomyslně do příkopu? Co myslíte?
Když mluvíme o životním stylu, případně o jeho změně, většinou se soustředíme jen na to, co a jak jíst, co a jak správně pít, jak se hýbat. Ano, to vše je pro naše zdraví důležité, ale přesto to nestačí. Stejně důležité je, jak se cítíme, jak se dokážeme vyrovnávat s obtížnými situacemi, se stresem. Pokud se zlobíme, nebo jsme ve stresu a nedokážeme si s ním poradit, pak nám správné jídlo, pití a pohyb samy o sobě moc nepomohou. Podléháme chmurným myšlenkám a to vše ovlivňuje naši náladu. A ta zase naše zdraví, a to velmi významně.
Duševní zdraví a duševní pohoda jsou velice důležité a na našem celkovém zdraví se podílí přibližně jednou třetinou. Jistě mi dáte za pravdu, že je to poměrně dost. Dobrá zpráva je, že oboje můžeme ovlivnit do značné míry sami. Samozřejmě, působí na nás i okolní prostředí, ale i to je možné časem změnit.
Nejen chlebem živ je člověk
Všichni máme své malé radosti. Někdo z toho, že se mu podařilo vyluštit sudoku. Jiný z toho, že chytil rybu, nebo nasbíral plný koš hub. Je třeba si na tyhle radosti udělat čas, protože o tom je právě život. Celý náš život je poskládán z maličkostí, jen si to musíme uvědomit. A když se navíc s někým o své radosti podělíme, i jemu tím zpříjemníme den.
Každý má schopnost udělat něco pro druhé. Stačí pohlídat sousedovi psa, nebo zalévat kytky známému, který je na dovolené. Nebo říci sousedce se zlomenou nohou, že jdete na nákup. A zeptat se jí, zda něco nepotřebuje. To všechno jsou drobnosti, ale právě z nich se život skládá. A tím, že pomůžeme, že dáváme, současně sami dostáváme.
Náměty k zamyšlení
- Kdy jste naposledy udělali někomu jinému nějakou malou radost?
- Kdy naposledy jste zavolali příteli jen tak, jen aby věděl, že jste nezapomněli?
- Kdy naposledy jste se sešli jako celá rodina pohromadě? (A nemyslím tím svatbu nebo pohřeb.)
- Kdy jste naposledy někomu nezištně pomohli?
Už si nepamatujete? Nevadí, nikdy není pozdě to udělat. Tak to udělejte teď hned! Zavolejte kamarádce, pozvěte rodinu, pohlídejte sousedce kočku…
A pořádně si to užijte!