Strach z nedostatku lásky - 8.díl

Pokud jde o tuto lásku, buď máme strach, že ji nenajdeme, anebo, když ji máme, že ji ztratíme.

Vrcholné štěstí v lásce je o třech současně splněných bodech:

• Milovat někoho
• Někdo miluje nás
• Vždy jde o stejnou osobu

 

Máme strach, že tyto tři podmínky nebudou splněny současně. My sice budeme někoho milovat, ale on tu lásku neopětuje. Nebo, co je ještě horší, miluje někoho jiného.

 

Zklamání v lásce je jeden z největších životních neúspěchů

Zklamání v lásce vnímáme jako své selhání, jako svoji prohru a potupu. Mnohé to dovede až k sebevraždě.

Co vlastně můžeme, při odmítnutí nabízené lásky, pocítit:

• Pocit, že vás druzí kvůli tomu soudí a vysmívají se vám, a tak získáváte dojem, že jste nehodní lásky. Výsledkem je v lepším případě dlouhodobá deprese a nečinnost, v horším případě touha po pomstě, protože vám bylo ublíženo.
• Pocit vlastního zranění. Nechcete se mstít ani se litovat, ale potřebujete čas na poučení a překonání tohoto drásavého příběhu.

 

Citová závislost

Naši lásku doprovází několik snah. Snažíme se o tom druhém co nejvíce vědět, být s ním, pečovat o něj, ochraňovat ho, cítit s ním a zejména toto vše zachovat. Strach, že se nám to nepovede a my budeme bez lásky, vede často k citové závislosti. To je stav, kdy jsme závislí na přítomnosti toho druhého. Máme nesnesitelný strach, že o vztah přijdeme a že ho nedokážeme nahradit. Cítíme úzkost z odloučení, máme nízkou sebedůvěru, a protože máme strach, že budeme opuštěni, neumíme stanovit hranice, za které už nejde jít. Tolerujeme druhému i netolerovatelné.

Citově závislý člověk:

• Se upíná na toho, na kom je závislý
• Čeká, stále doufá a čeká, že se něco stane
• Žije v podřízenosti, nereaguje na své vlastní potřeby a nedělá to, z čeho by měl sám radost
• Neustále si dělá starosti, jak by se druhému zalíbil
• Nesmírně ho trápí, co si o něm druhý myslí
• Sám o sobě má negativní představu

 

K citové závislosti bývají více náchylní ti z nás, kteří často trpí pocity viny nebo byli již vícekrát odmítnuti.

Citově strádající a „závisle“ zamilovaní lidé bývají ideální obětí „parazitů“, tedy těch, kteří toho sami neumějí moc dávat a jen berou. Zneužívají těchto lidí, využívají je ke svým cílům a uspokojování potřeb, neváhají často sáhnout i k vydírání nebo psychickému či fyzickému násilí.

 

Řešení pro strachy ze ztráty lásky

Nehledejte je v romantických románech a filmech. To jsou jen výmysly a líbivé představy autorů. Žádné dokonalé lásky a princové na bílém koni neexistují. Každý jsme jiný a projev lásky vypadá u každého jinak.

Co tedy určitě udělejte:

• Začněte tím, že si uvědomíte, že vy sami musíte aktivně něco udělat. Nesledovat, jak to dělají jiní, a nečekat, že to někdo udělá za vás. Jde o přesvědčení: „Ano, já to dokážu změnit“.
• Pocit osamělosti nepřekonáte ani neustálým hledáním nového vztahu. Ujasněte si nejdříve své hodnoty a co vlastně hledáte.
• Zaměřte se na zdravou sebelásku, protože citová závislost je protikladem sebelásky. Láska k jinému člověku nikdy nemůže nahradit sílu, která musí vycházet z vlastního nitra.
• Nenechte si vnutit chování podle očekávání druhých. Žijte podle svých hodnot a nezabývejte se moc tím, co si o vás myslí druzí.
• Naučte se říkat NE, abyste nebyli druhými zneužíváni.
• V případě neúspěchu buďte vůči sobě shovívaví. Omyly i ztráty jsou lidské a jsou součástí života.

 

Zdroj: Z knihy "Strach, tréma, obavy a návody, jak na ně" (Ivo Toman)

 

Poďakuj autorovi kreditom

Tvor svoju budúcnosť