4.6. - Historie v kostce
V dnešní historii se podíváme na původ a význam jména Dalibor. Ve světě se slaví Mezinárodní den dětí, které se staly obětí agrese.
Dnes má svátek Dalibor.
Dalibor je mužským křestním jménem slovanského původu. Jméno se skládá ze dvou slov. První „dali“ je slovanský tvar dnešního příslovce „dál, dále“, převedený do rozkazovací formy. Znamená tedy „oddaluj“. Druhá část pochází ze slovanského slova „bor´ba“ ve významu „boj“ („boriti“ se ze staroslovanštiny překládá jako „bojovat“, „přemáhat“. Výklad jména Dalibor je tedy „ten, kdo se snaží oddálit boj“ nebo potažmo v moderním pojetí i „vyjednavač“. Stejný význam pak má i řecké jméno Telemachos („telé“ z řečtiny „daleko“, „maché“ - boj“). V ČR toto jméno nosí cca 8 109 lidí.
OSN vyhlásila mezinárodní den dětí, které se staly obětí agrese roku 1982 jako připomínku dětských obětí při izraelském napadení Libanonu. Dnes nám má tento den hlavně připomínat, že děti by měli mít své dětství, a ne zažívat agresi.
- V roce 1798 zemřel Giacomo Casanova.
Giacomo Girolamo Casanova byl italský spisovatel, intrikán, špión a diplomat. Zanechal po sobě všestranné literární dílo, nicméně je především známý jako dobrodruh a muž, jehož vlastní jméno je synonymem pro svůdce. Této pověsti se těší pravděpodobně zásluhou svého nejvýznamnějšího autobiografického díla, „Dějiny mého života (Storia della mia vita)“, v němž autor bez skrupulí popisuje svá četná milostná dobrodružství.
Jeho nejslavnější dílo je Histoire de ma vie (Dějiny mého života), jež bylo napsáno ve francouzštině, a měla by se tudíž řadit mezi díla francouzské literatury, ačkoli volba jazyka byla určena tak, aby byl autor co nejvíce uznáván, tedy pouze z důvodu veřejného rozšíření díla, neboť v tehdejší době byla francouzština nejpoužívanějším jazykem v Evropě.
Jist si nesmrtelností svého díla nebo ve snaze zajistit si ji, psal Casanova v jazyce, u kterého byla největší naděje, že nalezne největší možné množství potenciálních čtenářů. Mnoho menších děl však napsal v italštině, snad proto, že si byl vědom toho, že ty se nikdy nestanou tak významným dílem jako jeho autobiografie.
Za zmínku v této souvislosti stojí analogie s dalším slavným Benátčanem, Casanovovým současníkem, Carlem Goldonim, jenž si vybral stejný způsob psaní vlastního životopisu ve francouzštině.
Casanovův životopis je z hlediska literární hodnoty důležitým dokladem pro dějiny oblékání, snad jedním z nejdůležitějších literárních děl vykreslujících běžný denní život v Evropě v 18. století. Jde o popis, jenž je z důvodu autorových známostí a vzhledem k omezenému okruhu možných čtenářů zaměřen hlavně na vrchní vrstvy tehdejší doby, tedy šlechta a měšťanstvo, což ovšem neomezuje jeho zájem o ostatní osoby a postavy, které jsou z nějakého důvodu podstatné, zde jsou vyobrazeni velmi barvitě. Čtení tohoto díla je velmi důležitý nástroj k poznávání běžné reality tehdejších mužů a žen a k pochopení každodenního života pohledem zevnitř.
Při svých dobrodružstvích na dvorech a v salóncích se Casanova – téměř aniž by si toho povšiml – stal svědkem okamžiku epochální změny. Setkal se s mnohými z tehdejších velikánů a tato setkání popsal. Byly mezi nimi osobnosti jako Rousseau, Voltaire, Madame de Pompadour, Mozart, Kateřina Veliká, Fridrich II. Veliký. Casanova se však nikdy neztotožnil s duchem doby, který se obracel ke všemu novému, co pohánělo minulost k nevídaným možnostem budoucnosti. Zůstal zakotven až do smrti ve starém myšlení, v té vrstvě společnosti, z níž byl již od narození vyloučen svým původem, ale do níž se zoufale snažil patřit, přestože ta už pomalu spěla k zániku.