13.7. - Historie v kostce
V dnešní historii se podíváme na původ a význam jména Markéta. Také se podívame na účast žen na olympijských hrách.
Svatá Markyta hodila srp do žita.
Dnes má svátek Markéta.
Ženské křestní jméno Markéta má orientální původ. Pochází až ze staroindického slova „mandžárí” s významem „perla” nebo „pupen”. Slovo přejala řečtina jako „margarites”, odtud latina jako „margarita”. Významem jména Markéta je tak „perla”. V ČR toto jméno nosí cca 57 019 lidí.
- V roce 1908 poprvé na Londýnských olympijských hrách v moderních dějinách závodily i ženy v krasobruslení.
Zakladatel moderních olympijských her Pierre de Coubertin dlouho sveřepě odmítal myšlenku vzájemného soupeření žen-sportovkyň, i když samotné sportování žen podporoval. Jako by se inspiroval ve starověké Olympii, která účast žen na svých hrách zakazovala a jen po dlouhém úsilí povolila přítomnost žen v hledišti. Mezi diváky byly ženy odkázány také při prvních novodobých olympijských hrách v Aténách v roce 1896.
Teprve v Paříži na hrách II. olympiády byly organizovány první ženské soutěže. Ženy závodily v tenisu a golfu, přičemž první olympijskou vítězkou se stala americká golfistka Margaret Abottová (v tenisové dvouhře a smíšené čtyřhře se ve výsledcích dvakrát objevila na třetím místě Hedviga Rosenbaumová, která za zemi původu označila Prahu, která však dodnes zůstává záhadou olympijských dějin). V Saint Louis o čtyři roky později závodily ženy pouze v lukostřelbě, v Londýně 1908 byly pořádány i závody v krasobruslení žen.
Teprve na V. olympijských hrách 1912 ve Stockholmu závodily ženy v plavání a ve skocích do vody. A právě tehdy ve Stockholmu vystoupil Coubertin na 15. zasedání MOV proti samostatným ženským soutěžím na olympijských hrách i proti možnosti zvláštních ženských olympijských her. Když však nenalezl u členů MOV podporu, souhlasil s účastí žen na olympijských hrách za stejných podmínek jako mají muži a společně s muži v rámci jedněch her. V té době totiž ještě v povědomí funkcionářů, a i mnohých lékařů ještě přežívaly bludné teorie o negativní vlivu závodního sportování na zdraví žen. Například se tvrdilo, že sportující ženy budou neplodné, a dokonce že se mohou změnit v muže! Rozpaky vzbuzoval i ženský sportovní oděv.
K prvnímu velkému obratu v nahlížení na ženský sport došlo po první světové válce. V březnu 1921 se v Monaku konaly první velké mezinárodní závody žen, které byly přezdívány „ženská olympiáda“. Jejich veliký úspěch vedl 31. října téhož roku zástupce pěti států – Británie, Československa, Francie, Itálie a USA – k založení Mezinárodní federace ženského sportu. V srpnu následujícího roku 1922 uspořádala federace v Paříži první Ženské světové hry za účasti závodnic pěti států, mezi nimi i 2 Československa. Dalších ženských světových her v Göteborgu v srpnu 1926 se zúčastnilo již 8 států a v Praze v září 1930 závodily ženy už ze 17 států celého světa a hry sledovalo více než 55 tisíc diváků.
Rostoucí zájem o ženské světové hry vedl MOV k tomu, že na svém 25. zasedání v roce 1926 v Lisabonu přijal návrh předsedy Mezinárodní atletické federace IAAF Švéda Sigfrieda Edströma zařadit do programu IX. olympijských her 1928 v Amsterdamu též soutěže žen v atletice a gymnastice.
Zásadní změnu v nahlížení na účast žen ve sportovních soutěžích na olympijských hrách pak přinesl X. olympijský kongres, který se konal po nástupu lorda Killanina do čela MOV v bulharské Varně v roce 1973. Jeho účastníci se vyslovili proti jakékoliv diskriminaci žen a doporučili rozšířit program her o další ženská sportovní odvětví. A tak už v Montrealu v roce 1976 debutovaly ženy ve veslování, basketbalu a házené.
Další prudký rozmach nastal v posledním desetiletí 20. století, kdy do programu olympijských her byly zařazeny nejen kdysi pro ženy „zakázané“ disciplíny jako například v atletice skok o tyčí či hod kladivem, ale i celá sportovní odvětví dosud vyhrazená mužům! A tak v současnosti hrají ženy na olympijských hrách fotbal, lední hokej, vzpírají, soutěží na tatami či sjíždějí ledová koryta na bobech.